Stříbro z halového mistrovství ČR

Vložil rauko, 14. Březen 2012 - 20:48

2012

O prvním únorovém víkendu se v jihomoravské metropoli uskutečnilo dvanácté halové mistrovství České republiky v ultimate frisbee. Vydali jsme se na něj jako jeden z nejúspěšnějších účastníků posledních čtyř let a obhájce bronzové medaile z roku 2011. Umístění z minulé sezóny slibovalo příjemné rozlosování a nasazení do skupiny, která bude papírově přijatelnější.

Opak se stal pravdou – všech pět jejích členů se vešlo do první šestky celkového pořadí turnaje. Jediný, kdo se dokázal z druhé skupiny prokousat přes všechny ostatní soupeře, byl pražský tým Žlutá zimnice, který zcela zaslouženě, po výborně odehraném turnaji obsadil první příčku. Tím jsem naznačil, že zlatou medaili jsme si nedovezli. Ale postupně.

Super fotky vyfotili Jan Klimesa, Petr 'Sodzi' Pospichal a David Prucha, díky.

Turnaj jsme začali zápasem proti velkému rivalovi z Českých Budějovic, týmu 3SB, který z různých personálních důvodů přivezl pouze 5 hráčů, ale do půlky zápasu to na sobě nedal vůbec znát a jejich odpor se nám podařilo zlomit až několik minut před koncem. Brali jsme první výhru. Musím dodat, že 3SB se svým 4. místem po sympatických výkonech postaral o překvapení turnaje i díky výhře nad úřadujícími mistry Prague Devils.

Jako dalšího soupeře ve skupinové fázi nám los přidělil tým TIOS, popsal bych ho jako soubor zkušeností složených z různých týmů. Taktika? Běhat, běhat a běhat. Taktika se ukázala jako správná, vítězství o čtyři body toho důkazem.

Následoval zápas s týmem Prague Devils. Motivace byla obrovská, případné vítězství by nás posunulo velmi blízko k prvenství ve skupině, což by nám zajistilo o zápas méně a lehčího soupeře do vyřazovacích bojů. „Pédéčkám“ se nedařilo tak, jak by sami chtěli a jak jsme z jejich zápasů zvyklí, a tak jsme brali třetí výhru v řadě a zároveň si zajistili první místo ve skupině A. Nic na tom nemohl změnit ani zápas s Pražskou sedmou. Na našem výkonu to bylo znát více, než se sluší a patří na tým, který je hladový po titulu jako medvěd po zimě. S jistotou prvního místa, dlouhé pauzy v nohou jsme se za celý, 30 minut dlouhý zápas neprobudili a zápas jsme vyhráli pouze díky flipu o jeden bod. Snad to byla jen slabší chvilka.

Neděle se nesla ve znamení vyřazovacích bojů a vyrovnaný turnaj dával šanci mnoha týmům umístit se vysoko v konečném zúčtování a ve spací hale to bylo opravu znát. Takový klid už před jedenáctou hodinou jsem ještě nezažil. Mezi týmy, které daly přednost životosprávě před zábavou byli strejdové z Tiosu, proti kterým jsme právě druhou polovinu turnaje začínali. Zápas byl ještě vyrovnanější než prve, ale vyrovnaný Peaceegg trpělivou hrou a dobrou fyzičkou přípravou soupeře přetlačil a bral vítězství a postup mezi nejlepší čtyři týmy.

Dostali jsme se tedy do semifinále (my jsme tomu radši říkali zápas o finále, protože to víc motivuje a také to zní lépe). Být v nejlepší čtyřce turnaje znamená hrát s těmi nejlepšími. Ale proč zase s Pražskými ďábly? Dvakrát jeden tým na jednom turnaji neporazíš. To se říká, my to sice vyvrátili v předchozím zápase proti dávným bohům, dnes strejdům (tak si říkají Tíos pozn. autora). Pověry tedy začaly nahlodávat i naše sebevědomí.

Kapitán týmu Marek Holický vyhrál předzápasový flip jako v předchozích pěti zápasech a to nám dalo výhodu prvního útoku. Tu se nám využít nepodařilo, PD si výbornou obranou vynutili turn over a bezchybným útokem nabídku využili a dostali se do vedení. Záhy se situace opakovala, stav byl 0:2 z našeho pohledu a staří dobří Prague Devils ukazovali, proč jsou nejúspěšnějším týmem v historii českého ultimate. Ovšem do konce zápasu zbývá 30 minut a stejně jako oni nám sebrali dvakrát útok, my můžeme udělat to samé. Adrenalin dal zapomenout na veškerou únavu a bolístky a ze zápasu se stalo obrovské drama, plné krásných momentů na obou stranách. Čas však byl proti nám a my jsme se ztrátou jednoho turn overu nutně museli soupeři vzít obranou disk. Zde musím vyzdvihnout skvělé přečtení hry Tomáše Němečka, který perfektně odhadl signalizovaný dump a několika mohutnými kroky připomínaje Usaina Bolta po startu sebral ze vzduchu zdánlivě bezpečnou přihrávku na půli hřiště a přihrál do zóny naprosto volnému spoluhráči - 11:12 z našeho pohledu. Ale soupeř je po výhozu opět u disku a případný bod by nás pravděpodobně odsoudil k zápasu o 3. místo. Ovšem proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Mocnou obranou jsme donutili PD k osudové chybě před jejich vlastní zónou. Z čista jasna se Márovi disk ocitá v ruce, koukáme na sebe, nikde ani noha, nikde ani ruka. Jednoduchou přihrávkou je v podstatě rozhodnuto 13:12. Teď už nám to nevezmou. Poslední bod, dlouhá na Máru. Aut! Hlásí obrana. Héřa gestem sportovního gentlemana uznává, že ve vzdušném souboji odtlačil Máru do autu a tím posílá svůj tým do malého finále. Škoda, že se soška SOTG předává pouze týmům a ne jednotlivcům.

Do finále se proti nám postavila Žlutá zimnice, která stejně jako my prošla turnajem beze ztráty zápasu, a podle dosavadních výkonů se mělo chystat divácky velmi atraktivní finále. Opak byl pravdou. Všechno, co se nám celý víkend dařilo, jako kdybychom nikdy neuměli. Nepřesné přihrávky, špatné chyty, špatná rozhodnutí, špatný pohyb na hřišti. Soupeř si s námi dělal, co chtěl, a my už po první třetině zápasu byli zralí na ručník. Finále skončilo 19:6 a my si vezeme stříbrnou medaili.

S odstupem času turnaj hodnotím jako velmi pozitivní. Potvrdili jsme, že dlouhodobě patříme mezi top týmy na HMČR v kategorii open a pravděpodobně jsme nabrali správný směr do dalších turnajů a to především vrchol letní sezóny – outdoorové MČR, které se uskuteční 23. – 24.6. na východu čech.

Holky nebyly na MR přijaty jako tým, tak se rozjely do různých týmů.. Lenka Valentová zkušeně handlovla u FUJ, 5.místlo. Lucka Marešová a naše vycházející naděje Kristýna Ilievová válely ku pomoci TREE týmu, 10.místo. Mirka Pudíková s PD B, šesté místo a Ivča s VM dokonce 4.místo!

Mirda